Sklárny Crystal Bohemia

Fakt, že laboratoř chemie ještě není dostavěná, nezastavil nás, nové sextány, v touze objevovat zákoutí světa chemie a tak jsme v pondělí, 9. září vyrazili za deště a v doprovodu paní profesorky P. Černé do poděbradských skláren. Dozvěděli jsme se něco víc o výrobě skla a o historii našich slavných výroben olověného křišťálu, který je známý pro svou čistotu, lesk a vysoký index lomu světla.

 Crystal Bohemia (jako taková) byla založena už v roce 1876 a až dodnes se drží na prvních příčkách prestižních výrobců skla, a ačkoliv si do této doby musela hodně vytrpět - vystřídala mnoho majitelů a málem podlehla krachu - v roce 2014 prošla celá budova rekonstrukcí a dnes je naše broušené sklo dováženo do téměř 90 zemí světa a vyrábí zakázkově pro firmy jako je Dior nebo Disney (ano, Disney! V Disneylandu si můžete koupit Popelčin střevíček z poděbradských skláren :)).

Po vstupu do budovy nás uvítal milý pan průvodce a po úvodním videu (doprovázeném bluesovou hudbou v krásné zasedací místnosti) shrnující celý proces výroby, který budeme moci vidět i naživo, mohla prohlídka začít. Dozvěděli jsme se, že olověný křišťál se skládá z mnoha materiálů. Hlavním je samozřejmě křemičitý písek (obsahuje SiO2). Ten se sváží z Českého ráje, je velmi kvalitní a sedimenty v jeho ložiscích se datují do druhohor. Další část směsi tvoří z cca 24 % oxid olovnatý, který dodává výslednému sklu tvrdost a odolnost a zvyšuje index odrazivosti, takže ve skle spatřujeme až duhové odlesky. Dále se do směsi přidává malé procento oxidu antimonitého, ledku, sody a potaše. 

Ač se to nemusí zdát, nepostradatelnou součástí výroby skla jsou střepy, které tvoří až 30 % výše popsané směsi. Proto veškeré rozbité nebo odpadní sklo například z forem nepřijde nazmar, použije se znova na začátku procesu. Tyto poměry ve směsi jsme mohli vidět názorně ve velkých odměrných válcích, ve kterých to všechno bylo nasypané.

Jakmile se vytvoří písečná směs, vpraví se do pece, kde se zahřeje na teplotu mezi 1000 a 1200 °C a svou viskozitou připomíná med. Po odtočení směsi z pece se tvarují výrobky (každý krok výroby ve sklárnách je ručně obshluhován) buďto ručně foukáním a tvarováním, nebo vtlačením do ocelových forem. Vpravování do forem jsme mohli v obrovské místnosti z mnoha pecemi vidět naživo. Poté se výrobky musí dát velmi pozvolna a postupně vychladit na zvláštní posuvný chladicí pás, jinak by podlehlo puknutí při sebemenším šoku, a takto se za přibližně tři a půl hodiny odstraní veškeré pnutí ve skle.

Pak nastává čas dekorace. Sklo čeká broušení a případné barvení a v tomto procesu projde pod rukama mnoha brusičům v jiných krocích a dekórech. Nejdříve se na sklo fixou naznačí vzory a pak se může přejít k broušení. Existují dva typy broušení – čiré a matné. Brusič – které jsme také viděli při práci - pracuje na diamantové brusce pod tekoucí vodou, která odvádí veškerý prach a nečistoty, a dokonce se potom tato voda přeprodá a využije v jiných průmyslech. Dělá všechny tahy matné. Pokud je chce zprůhlednit, vloží sklo do směsi kyselin fluorovodíkové nebo sírové. Kyselina má víc než jedno užití. Protože se do pecí na začátku výroby přidává kyslík, způsobuje často redukci olova ze směsi a to způsobuje tvorbu až černého potahu na výsledných výrobcích. Tento nežádoucí, ač paradoxně docela hezký jev se odstraní právě pomocí této kyselinové lázně. Po broušení se sklo ručně barví. To jsme mohli vidět u malých nádobek na prstýnky.

Po vznesení dotazu na konci prohlídky, kolik by taková čtyřiceticentimetrová váza nebo pětikilový skleněný košík mohly stát, jsme se lehce otřeseni vraceli v našich šlépějích zpět ke vstupní hale, tam jsme se rozloučili s panem průvodcem a vydali se spokojeně na oběd.

T. A. Procházková, 6.V